Začátky u pokerového stolu
V roce 1944 byl Nixon ve věku třiceti let povolán k americkému námořnictvu a vyslán na základnu v jižním Pacifiku. Poker tehdy neovládal, jen tiše pozoroval partičky svých kolegů. Po několika týdnech se ale rozhodl ponořit do pravidel a strategií a začal se aktivně učit – jeho hlavním rádcem byl kolega James Stewart, který přišel se zlatou radou: „Hraj tight, bluffuj jen tehdy, když jsi si jistý, a sázej, pokud držíš silné karty.“
Nixon přistupoval k pokeru se stejnou pečlivostí a disciplínou, jakou uplatňoval při studiu práv. Ve vojenských kantýnách se nejčastěji hrával five card stud s blindy na úrovni 5–10 dolarů. Nixon záměrně minimalizoval zbytečné riziko a soustředil se na dlouhodobý zisk – šlo mu o správné pokerové strategie, ne o náhodu. Spoluhráči jej popisovali jako tichého, sevřeného, ale sebevědomého hráče, který dokázal instinktivně ucítit slabinu soupeřů a nemilosrdně ji využít.
Finanční základ pro politické ambice
Během služby u vojenského námořnictva se Nixonovi povedlo podle odhadů vyhrát mezi 6.000 a 8.000 dolary, což by dnes představovalo zhruba 100.000 až 140.000 dolarů. Původně plánoval tuto částku použít na koupi domu, nakonec se ale rozhodl risknout vše a investoval ji do své první volební kampaně v roce 1946 při kandidatuře do Kongresu za Kalifornii. Pokerové výhry pokryly kolem 20 % jeho nákladů na volební kampaň a právě tento finanční polštář mu umožnil vstoupit do politiky s větší nezávislostí – bez výrazných sponzorů a dluhů.
Poker jako metafora politiky
Sám Nixon později několikrát přiznal, že ho poker naučil zásadní lekce, které se mu náramně hodily v politice: schopnost číst lidi, odhadnout, kdy se vyplatí bluffovat, a kdy naopak raději ustoupit. Ve svých pamětech „RN: The Memoirs of Richard Nixon“ vzpomínal: „Zjistil jsem, že lidé s opravdu silnou kombinací mluví nejméně a nejtišeji; ti, co bluffují, jsou většinou hlučnější a často se sami prozradí.“
Tyto dovednosti mu dobře sloužily jak v domácí politice, tak i na mezinárodní scéně, kde s oblibou využíval taktiku nevyzpytatelnosti a strategického bluffu. Jeho schopnost udržet si dokonalý poker face se stala jednou z jeho hlavních zbraní během náročných vyjednávání se Sovětským svazem či Čínou.
Přesah pokeru do každodenního života
Pro Nixona nebyl poker jen kratochvílí v době války – stal se pro něj školou strategie, disciplíny a psychologie. Zkušenosti, které načerpal u pokerového stolu, přetavil do nástrojů, které mu později pomáhaly i ve vysoké politice. Přestože jeho kariéra skončila neslavně, příběh cesty z příležitostného pokerového hráče až na prezidenta USA zůstává fascinující ukázkou toho, jak i nečekaná záliba může formovat životní dráhu.
Nixonův život tak připomíná, že poker není jen hazardní hrou o peníze. Každý, kdo si sedne ke stolu, získává zkušenosti a znalosti, které se dají zužitkovat i v běžném životě – ať už je to sebeovládání, čtení druhých lidí, nebo schopnost zachovat klid pod tlakem. Poker se tak může stát nečekaně účinným nástrojem sebezdokonalování.
Zdroj: Britannica, CardPlayer, Wikipedia, History
