Orpenova pokerová cesta nezačala grindem na microstakes ani tisíci online turnajů. Vyrůstal v byznysu, vystudoval stavební inženýrství a ještě před třicítkou měl za sebou úspěšné projekty v online gamingu a marketingu. Poker byl dlouhá léta pro něj jen společenskou hrou po práci. Zlom nastal až v Monte Carlu, kde se setkal s Benem Heathem a Charliem Carrellem a pochopil, že poker je plnohodnotná technická disciplína, kterou lze systematicky studovat.
Poker bez historie a bez návyků
Mnoho diváků tohoto podcastu překvapilo, že Orpen vstoupil do high stakes bez jakékoliv „pokerové minulosti“. Neměl roky online zkušeností, neměl ready na soupeře ani vybudované návyky. To, co je pro většinu hráčů výhoda, pro něj zpočátku představovalo obrovský handicap. Když poprvé viděl výstupy solveru, vnímal je jako úplně cizí jazyk. Barvy, kombinace a frekvence mu nic neříkaly.
Potřeboval dlouhá léta intenzivního coachingu, aby pochopil, co vlastně solver ukazuje a proč. Až po období během covidu dospěl do bodu, kdy byl schopen studovat samostatně. Právě absenci starých návyků dnes považuje za jednu ze svých výhod. Nemusel se „odučovat“ špatné automatizmy a teorii přijímal jako výchozí bod, nikoliv jako opravu vlastní intuice.
Odvrácená strana solverů a klíčová edge v ICM
Jedno z hlavních témat podcastu je kritika povrchního používání solverů. Podle Orpena se velká část hráčů spokojí s tím, že si „klikne“ řešení a zjistí, zda byl river call nebo fold „OK“. Tím však končí jakékoliv hlubší pochopení, proč to tak má být a jaká je logika za daným výsledkem. Orpen tvrdí, že solvery v některých případech udělaly hráče horšími, protože přestali diskutovat o handách, analyzovat konkrétní range soupeře a přemýšlet v kontextu. Solver jim dal rychlou odpověď, ale vzal jim proces myšlení. Hráči se přestali ptát „proč“ a začali se spokojovat s „co“.
Orpen otevřeně říká, že většinu studijního času věnuje ICM. Odhaduje, že dlouhodobě jde minimálně o 65 % jeho přípravy. Důvod je jednoduchý: rozhodnutí, kde ICM hraje roli, sice nastávají méně často, ale jejich finanční dopad je násobně vyšší než běžné chip EV spoty. Zdůrazňuje, že velikost fieldu v tomto směru nehraje zásadní roli.
Ať hráč nastupuje do 400členného turnaje nebo obrovského masového eventu, procento hráčů, kteří cashují, zůstává podobné. Právě v těchto momentech se rozhoduje o kariérních rozdílech. Podle Orpena je mnohem větším problémem otevřít range o pár kombinací širší na finálovém stole bez dobrého důvodu, než udělat drobnou chybu v ranné fázi turnaje. ICM chyby jsou tiché, ale extrémně drahé.
Exploit, backing a variance
Přestože jeho technický základ stojí na GTO, Orpen zdůrazňuje význam exploitativní hry. Přiznává, že v začátcích byl až příliš rigidní – odmítal foldy, které solver neodporučil, a podceňoval odchylky soupeřů od teorie. Postupně si však uvědomil, že lidé nehrají jako solver. Právě schopnost rozpoznat, kdy a jak se soupeř odchyluje od teoretické rovnováhy, je klíčem k edge. V menších a známějších polí je tento aspekt ještě výraznější, protože hráč má více informací o tendencích soupeřů. Podle něj je ideální hráč ten, který rozumí teorii natolik dobře, že se od ní dokáže vědomě a správně odchýlit.
Významná část rozhovoru se věnovala backingu. Orpen je známý tím, že backing vnímá úplně opačně než většina trhu. Hráče nepovažuje za zaměstnance, ale za CEO vlastního „podniku“. On sám je jen investor. Při backingu je extrémně selektivní a tvrdí, že odmítá výrazně více lidí, než přijímá. Důležitá pro něj není jen úroveň hry, ale také osobní kompatibilita. Poker má být zábava, ne zdroj napětí. Proto je flexibilní v dealmanagement, otevřený změnám a odmítá vytvářet tlak na výsledky.
Orpen otevřeně mluví o tom, že i nejlepší hráč na světě může deset let nic nevyhrát. Pro pokerovou veřejnost je to nepředstavitelné, ale matematicky zcela možné. Právě proto považuje veřejné hodnocení hráčů přes tituly a trofeje za extrémně zavádějící. Podle něj v pokeru neexistuje spolehlivý rating systém. Nevidíme většinu her, neznáme přesná rozhodnutí a výsledky jsou zatížené variancí. Jediné, co má skutečnou hodnotu, je respekt hráčů, kteří rozumějí hře a vědí, co sledují.
Poker jako proces, ne cíl
Na závěr rozhovoru Orpen zdůrazňuje, že poker pro něj nikdy nebyl o nálepce „profesionál“ nebo „rekreační hráč“. Podle něj existují jen dobří a špatní hráči. Důležité je, zda se hráč snaží zlepšovat a zda rozumí tomu, co dělá. Poker je podle něj hra, kde výsledek často klame. Jediné, na co se dá spolehnout, je proces – studium, diskuse, pochopení a schopnost snášet nejistotu. Kdo si tento proces zamiluje, má šanci přežít i ty nejhorší runy. Kdo se fixuje jen na výsledky, dříve či později narazí na zeď.
Více z GTO Lab Podcastu
Alex Ponakovs: Proč je samostatné myšlení důležitější než slepé následování solverů
Nick Petrangelo: V $100k turnajích už nejsou slabí hráči, o to více je třeba stále pracovat
Daniel Negreanu: Být dlouhá léta na pokerovém vrcholu je tvrdá dřina, ne náhoda
Fedor Holz: Kdysi jsem chtěl výhry, tituly a peníze. Dnes chci být šťastný
Zdroje – Podcast GTO Lab, Flickr, TritonPokerSeries
