Skončit druhý na Main Eventu The Festival Rozvadov je neskutečný výkon. Jaké emoce v tobě teď převládají a co ti z celého zážitku nejvíc utkvělo v paměti?
Upřímně, tahle série pro mě začala opravdu špatně. Dostalo se to až tak daleko, že ještě před startem Day jsem seděl venku s kamarády a povídali jsme si jen o bad beatech, co nás potkaly. Ani jsem vlastně neplánoval hrát—původně jsem měl zamířit do Španělska. Můj kamarád si zahrál satelit na high roller, koupil jsem si jen vstupenku, abych šel s ním. Pak jsem zjistil, že ve Flip & Go zbývají dvě volná místa, tak jsem si řekl: 'Kašlu na to, zkusíme to.' No a najednou jsem v tom satelitu vyhrál místo... a od té chvíle jsem si došel pro největší výsledek svého života. Takže ano, jsem neskutečně šťastný—a zároveň naprosto vyčerpaný. Byla to jízda na horské dráze, jsem fakt dost unavený, ale je to skvělý pocit.
Gratuluju, podle Hendon Mob hraješ živý poker asi jen rok a půl. Co tě k tomu přivedlo?
Poker jsem začal hrát před rokem a půl. Prvních šest sedm měsíců jsem hrál hlavně tady v Rozvadově a sem tam menší turnaje, třeba v Bratislavě. Asii jsem ale vždycky miloval—když jsem ještě chodil do práce, trávil jsem zimy pravidelně v Thajsku. Takže už od začátku byl můj plán spojit poker s pobyty během zimy někde v Asii.
Vyzkoušel jsem několik zemí, odehrál pár sérií a našel si nové přátele u stolů. Teď už mám všechno relativně vychytané—vím, kam jet, kde bydlet a mám zázemí pro příští zimu připravené. To je plán: vrátit se a pokračovat ve hře.
Kdy sis řekl, že dáš pokeru opravdovou šanci na full time? Kdy přišel ten zlomový moment, kdy jsi rozhodl jít do toho naplno?
Pracoval jsem v Praze, ale pak jsem podal výpověď a prodal byt. Když jsem čekal, až dorazí peníze z prodeje, rozhodl jsem se zahrát si turnaj v Showdownu. Bylo to vlastně poprvé, co jsem seděl u turnaje bez party, bez alkoholu—stoprocentně soustředěný na to, abych předvedl nejlepší hru. A povedlo se mi zvítězit.
Tehdy jsem si řekl: 'Fajn, možná bych to měl zkusit, dokud mi dojdou odpovědi na otázku: co dál?' Hrál jsem dál, přišly slušné výsledky, měl jsem i trochu štěstí a celé to začalo dávat smysl. Rozhodl jsem si, že si dám rok—upřímně, je to mnohem větší zábava než běžná práce. Měl jsem kliku a tuhle cestu si opravdu užívám.
Kolik hodin jsi v té době denně věnoval pokeru?
V podstatě jsem seděl u pokeru každý den. Kolik hodin přesně? To nedokážu spočítat—bylo toho vážně dost. Poslední měsíc v Asii už jsem cítil pořádnou únavu. Po roce, kdy jsem hrál skoro denně, jsem měl pořád chuť usedat ke stolům… ale v jednu chvíli už to nadšení trošku vyprchalo. Výsledky byly fajn, ale vášeň na chvíli opadla.
Myslím, že jsem to přehnal, upřímně. Ale beru to jako součást učení. V poslední době si dávám mnohem víc pauz, věnuji se i jiným věcem a snažím se nastavit si udržitelnější režim. Tenhle poslední rok beru jako tréninkovou fázi—hledám v pokeru svůj vlastní rytmus.
Přesto je těžké, když jsi unavený a výsledky nepřicházejí—je to frustrující. Teď mě čeká dovolená ve Španělsku, což byl i původní plán a rozhodně ji nehodlám rušit. Díky takovému výsledku si ji snad užiju ještě víc. A pak budu v grindu pokračovat—ale už s větším důrazem na rovnováhu.
Španělsko jsi zmínil už podruhé—co tě tam táhne?
Chtěl jsem se přestěhovat do Španělska, v zemi, kde máš celý rok možnost chodit jen v tričku. Navíc předchozí práce byla celkem stresující.
Jakou práci jsi dělal?
Pracoval jsem pro AIG, jednu z největších pojišťoven světa. Celou severskou pobočku přesouvali do Prahy a já měl na starost celý projekt. V začátcích se pořád něco řešilo.
I když to byla na papíře práce od devíti do pěti, ve skutečnosti jsem byl permanentně na příjmu. Pamatuju si, jak jsem v noci koukal na film a v deset večer mi pípne Teams—hned jsem musel řešit nějaký problém. A tam jsem si řekl: je tohle život, jaký chci žít? A právě v tu chvíli se mi začalo dařit i v pokeru.
Co ti dalo za poslední rok nejvíc tahle zkušenost?
Naučil jsem se strašně moc. Kupoval jsem knihy, koukal na kurzy, poctivě jsem sledoval pokerový obsah. Nejvíc mi ale vždycky daly diskuse se silnými hráči, společná analýza hand, řešení různých situací i práce s mentální stránkou pokeru. Celé tohle období pro mě bylo obrovskou školou.
Pořád je ale co zlepšovat. Například jsem si už dlouho chtěl pořádně nastudovat heads-upy. Není to moje silná stránka a teď toho tak trochu lituju. Zvlášť když se pak najednou dostanete do situace, kde na vítěze čeká 90.000€. Takže ano, přál bych si, abych se víc věnoval studiu a trochu míň jen samotné hře, abych se zaměřil na klíčové oblasti. Ale je to prostě součást procesu.
Koukala jsem na tvůj závěr hry—během heads-upu jsi působil sebevědomě i agresivně. Na co jsi při tom myslel, když sis byl vědom, že zrovna tuhle fázi hry nemáš tolik natrénovanou?
Všechny aspekty—na začátku mi chodily dobré karty, hra šla skvěle. Ale myslím, že jsem se hlavně naučil, že největší peníze se rozdávají právě mezi prvním a druhým místem. Pokud se příště dostanu do podobné fáze a heads-up nezvládnu posunout dál, v podstatě nechávám soupeři ležet peníze na stole. Takže rozhodně je to ta nejdůležitější oblast, ve které se chci zlepšit.
Velké díky, Olivere!