V rozhovoru odhaluje, jak se z čisté náhody stal jeho návrat na scénu, proč je pro něj dnes bankroll management klíčovým prvkem a co obnáší život pokerového hráče, který bere hru vážně – ale zároveň nezapomíná, jak si ji stále užívat.
Ahoj Milo, prozraď nám, jak ses vlastně na The Festival Rozvadov dostal?
Popravdě, byla to naprostá náhoda. Na Fortuně jsem omylem otevřel a zaregistroval se do satelitu za 25 centů. V něm jsem vybojoval balíček, který zahrnoval vstupenku na Main Event, ubytování a hospitality program.
Co se ti letos na Rozvadově nejvíc líbilo?
Nejvíc mě baví nasávat atmosféru toho místa. Když jsem tu byl naposledy, ještě v roce 2013, bylo to úplně jiné – pár stolů, žádný hotel... téměř nic.
Jak ses vůbec dostal k pokeru? Pamatuješ si své začátky?
Začínal jsem už kolem šestnácti na internátu s kamarády. Nikdo z nás tehdy neměl tušení, co je to bankroll management nebo jak vlastně funguje pokerové prostředí. Hráli jsme divoce, často jsme skončili bez peněz. Postupně jsem se začal učit – nejdřív přes videa, pak jsem pročítal různá fóra a sbíral všechny dostupné informace.
Měl jsi tehdy nějaké větší úspěchy?
Ano, v těch letech jsem hlavně hrál cash games a povedlo se pár tref i přes 100.000 Kč. Hrávali jsme hlavně po Praze, například na Smíchově. Bylo to fajn období, ale pak jsem měl asi desetiletou pauzu.
Proč jsi přestal? Bylo za tím něco konkrétního?
Upřímně, byl jsem naprosto vyčerpaný a potřeboval jsem si odpočinout. Až když mi po letech napsal kamarád, jestli ještě hraju, uvědomil jsem si, jak moc mi to chybí. Řekl jsem si: „OK, zkusím si pustit Stáry.'
Co tě po té pauze změnilo nejvíc?
Získal jsem větší nadhled a začal jsem poker brát s výrazně větší pokorou. Musel jsem si dokonce vyřídit papíry na poště – v Česku musíš úředně prohlásit, že jsi gambler, abys mohl znovu hrát. Jakmile jsem to odeslal, během toho samého týdne oznámili, že PokerStars v Česku končí. Tak jsem přešel na Fortunu. Můj první turnaj tam byl Friday BountyKing za 25 eur – hned jsem ho trefil a získal za první místo 95.000 Kč. Od té chvíle mě to zase chytlo.
Kam si v Česku rád chodíš zahrát?
Chodím hlavně do Babylon Casina v Liberci. Tyto turnaje nemají astronomické garance, ale je to kousek – půl hodiny autem. V Praze je to s pokerem slabší, většina kasin už zavřela.
Vzpomeneš si na moment, který zásadně ovlivnil tvou pokerovou cestu – něco, co ti změnilo pohled na hru nebo samotný život?
Byl jsem v dluzích a rodiče o tom vůbec netušili. Na PokerStars jsem měl posledních deset dolarů. Zaregistroval jsem se do turnaje, kde hrálo 27.000 lidí, a po 14 hodinách jsem za vítězství získal 25.000 dolarů. V tu chvíli jsem si řekl, že už nikdy nechci do podobné situace spadnout. Když mi bylo 18–19 let, největší problém byl, že jsem nerozuměl pojmu bankroll management. Proto jsem se vždy vrátil zpátky na nulu.
Jak to máš s bankroll managementem dnes?
Držím si minimálně 100 buy-inů. Když klesnu pod tohle číslo, přecházím na nižší turnaje. Spousta hráčů tenhle systém ignoruje a pořád začíná od nuly. Já hraju většinu turnajů do 20 € a dražší pouze skrz kvalifikace – z dlouhodobého hlediska je to nejrozumnější.
Jak vypadá tvůj běžný pokerový víkend?
Pátek kvalifikace, v sobotu další, neděle klasická session. Někdy hraju i 15 hodin v kuse. Na Main Eventu The Festival jsem vypadl tři místa před ITM – nebyl to příjemný pocit a špatně se mi spalo.
Co děláš, když ti to nejde?
Dám si pauzu a pročistím hlavu. Hrát se musí s čistou myslí. Když je něco v osobním životě rozházené, je potřeba nejdřív to srovnat. Naposledy jsem měl tři týdny volno, protože toho na mě bylo moc. Nikdy také nehraju na tiltu – což je velká výhoda, že má například Fortuna tlačítko na uzamčení účtu na 48 hodin. Sám jsem ho párkrát využil, když jsem opravdu cítil, že jsem mimo. Dám si klid, zpomalím a teprve pak se vrátím ke hře.
Co tě na pokeru nejvíc láká?
Sklony ke gamble mám odmala. Na internátu jsme hráli prší, taky jsem závodně hrál šachy. Baví mě strategie, rozhodování, souboj myslí. Vždycky mě přitahovaly strategické hry jako Age of Empires. Na živém turnaji můžeš pozorovat chování lidí, číst je a pracovat se statistikami.
Vzděláváš se i teď?
Rozhodně. Každou neděli sleduji streamy od českých hráčů jako Prasátko, David, Sprachy, čtu články na SpadePoker, PokerTime... Neustále se učím i ze streamů z velkých turnajů, například z WSOP.
Jak se díváš na šance na velkých turnajích?
Je potřeba být realistou. Je super kvalifikovat se za pár centů do turnaje s tisíci hráči, ale šance na výhru je velmi malá. Na menších turnajích máš reálně větší možnost trefit úspěch. Velký zásah je skvělý, ale pořád je to malý zázrak.
Jaké považuješ za nejdůležitější pravidlo pro každého hráče?
Nikdy nehrát na tiltu. Je to nejtěžší, ale zároveň to nejdůležitější pravidlo. Když tě to pohltí, chceš vše rychle vrátit a děláš chyby. Je nutné naučit se zvládat emoce a mít správný mindset.
A co tě posunulo v pokeru nejvíc?
Získal jsem odstup. Přestal jsem řešit jen výsledky a dal přednost samotnému procesu. Dnes vím, že buď přijdu druhý den s čistou hlavou, nebo si dám pauzu a nebudu to tlačit silou.