Od raketového startu k 15leté pauze
Moderátor show 888Ride David Tuckman začal rozhovor hned zostra: „Podle mě jsi nejpodceňovanější a nejméně respektovaný hráč v pokeru.“ Arieh se jen usmívá – ví, že za sebou má více než 10 milionů v turnajových výhrách, sedm náramků a finálový stůl Main Eventu, ale v diskusích o Hall of Fame se často zmiňují jiní. „Scott Seiver a Nick Schulman si to zaslouží víc než já. Ale ještě jsem neskončil,“ říká a dodává, že jeho úkolem je jednoduše „odvádět svou práci“, ne řešit, kdo ho kam zařadí.
V podcastu se vrací k začátkům kariéry – k prvnímu náramku v roce 1999 a k ikonickému třetímu místu v Main Eventu 2004, kde po boku Grega Raymera a Davida Williamse zažil „emocionální výbuch“, který ho provází dodnes. To, že po tomto turnaji následovaly dlouhé roky bez velkých titulů, bere jako fakt: až po roce 2019 přišla druhá vlna kariéry a čtyři náramky za pár let.
Soutěživost, tilt a přijetí bolesti
Jestli něco definuje Joshe Arieha, je to chorobná soutěživost. V 888Ride vzpomíná, že už jako dítě si vybíral jen prostředí, kde mohl vyhrávat – baseball, kulečník, a prostě cokoliv, v čem byl přirozeně dobrý. „Nesnáším prohry,“ říká napůl žertem, ale příběh z Baham ukazuje, že emoce má stále velmi blízko pod povrchem. Po druhém místě v heads-upu o náramek jen rychle pogratuloval soupeři a zmizel mimo dohled všech.
Rozdíl oproti minulosti je v tom, jak dnes s tímto hněvem pracuje. Místo výmluv typu „byl jsem card dead“ nebo „soupeř to zahrál hrozně“ se snaží rozebrat každou prohru. „Největší posun pro mě přišel, když jsem přestal být obětí a začal brát zodpovědnost za vše, co se mi děje,“ vysvětluje. Hovoří o tom, jak bylo kdysi snadnější to vzdát – pokud neodvedete maximum, prohra tak nebolí, protože si můžete říci, že jste se ani nesnažili.
Když se rozpadne domov, rozpadne se i hra
Jedna z nejotevřenějších částí rozhovoru se točí kolem soukromí. Arieh přiznává, že dlouhé roky „nebyl dobrým člověkem“ a že nejlépe hraje, když má doma všechno v pořádku. Před rokem 2019 to ale vůbec neplatilo – vyhrocené vztahy, napětí a chaos se přenášely i na jeho rozhodnutí u stolu. Rozvod byl bolestivý, ale jak sám tvrdí, otevřel mu dveře k novému začátku.
Právě v tomto období potkal partnerku, kterou v podcastu popisuje jako člověka, který mu „postavil pevné základy“. Dnes o ní mluví jako o nejlepší přítelkyni – „Zní to možná jako klišé, ale když je základ pevný, nezáleží až tak na tom, co se stane u stolu,“ vysvětluje. S odstupem tvrdí, že za výsledky posledních pěti let vděčí úplně stejně svému osobnímu životu jako pokerovým schopnostem.
Od rebela k zodpovědnému grinderovi
Tuckman v podcastu připomíná i kontroverzní moment z roku 2004, kdy po eliminaci z Main Eventu potichu řekl kamarádovi Davidovi Williamsovi, aby „vyřadil“ Grega Raymera. Tehdejší komunita ho označila za tyrana a špatného sportovce, což mladému Ariehovi pořádně zranilo ego. Po letech však říká, že by kamarádovi řekl něco podobného i dnes – rozdíl je v tom, že už ví, jak moc ho tyto reakce kdysi dokázaly vykolejit. Dnes se naučil, že „co si o mně myslíš, je o tobě, ne o mně“.
Nový Arieh je nejen citlivější k sobě, ale také více obklopen správnými lidmi. V epizodě zmiňuje Matta Glantze, který ho naučil limit hold'em a pomohl mu v mixed games, a také Daniela Negreanua, který je po třiceti letech stále schopný poslat mu román o jedné handě, pokud se ho na něco zeptá. V jeho kruhu jsou i Shawn Deeb nebo Dan Weinman – kombinace grind mentality a mozků, která výrazně pomáhá v soubojích o stovky tisíc.
Sen o dalším Main Eventu
Když se rozhovor stočí k World Series of Poker, Arieh nešetří komplimenty ani kritikou. Jako ředitel WSOP by prý v minulosti okamžitě řešil lepší jídlo a lepší dealery – dnes však přiznává, že dealing se za poslední roky výrazně zlepšil a i organizace je jinde než kdysi. Jedno však zůstává: WSOP je podle něj stále unikátní festival, pro který se vyplatí přetrpět i ty horší dny.
Při pohledu do budoucnosti mluví překvapivě klidně. Přestěhoval se do Vegas, má firmu PokerStake, kde si fanoušci mohou kupovat podíly hráčů, a čím dál více přemýšlí nad domem u golfového hřiště v komunitě lidí, s kterými se desetiletí přetlačoval u stolu. Ambice však úplně nezanikal: rád by si ještě jednou zahrál finálový stůl Main Eventu – ideálně dvacet let po tom prvním. „Pamatuji si, jak jsem tehdy v místnosti skákal od adrenalinu. Ten pocit bych si přál zažít ještě jednou,“ přiznává.
Arieh tento rok přidal na své konto sedmý náramek (tentokrát online) a jeho Hall of Fame resumée je ještě silnější. Zda v Síni slávy nakonec skončí, nechává na jiných. Pokud vás tento příběh zaujal, poslechněte si celý rozhovor, ve kterém do hloubky poznáte příběh člověka, který se naučil prohrávat, přestal být obětí a přitom si vybudoval jednu z nejdéle trvajících kariér na WSOP.
Více z 888 Ride:
Joe Cada v 888Ride: Lidé říkali, že jsem měl jen štěstí. Ale já jsem věděl, že umím hrát
Matt Berkey: High roller hráči jsou možná dvacetkrát lepší než já – ale já vydělávám více
Daniel Negreanu: Čím mám více haterů, tím více si uvědomuji, že jsem někdo
Shaun Deeb: Rád poukazuji na šmejdy a podvodníky, pokerové odvětví je třeba vyčistit
