Tento rozhovor není o strategii, ani o historických momentech u stolu. Je to konverzace o identitě. O tom, co pro člověka znamená najít si své místo ve světě pokeru, i když to není právě u stolů. Joe se zde ukazuje jako člověk, který není definován tituly ani bankroll, ale schopností rozesmát ostatní a zároveň upřímně promluvit o vlastní nejistotě, tlaku a vnitřní dilemě. Je to rozhovor, který vás možná rozesměje, ale ještě dříve vás překvapí tím, jak hluboko jde.
Komentátor, který se bojí velkého potu
Hned v úvodu se Joe přiznává: „Nehrávám rád poker. Miluji komentování, ale samotné hraní mě stresuje.“ Působí to paradoxně, jelikož člověk, který denně sleduje stovky hand, zná všechny tendence hráčů a ví přesně, co by „měl“ udělat... no i tak se u stolu necítí ve své kůži.
Není to však o nedostatku odvahy. Spíše o tom, že miluje tu hru jinak. Ne přes risk, ale přes pozorování, humor, spojení s divákem. Jak sám říká, když sedí u komentátorského mikrofonu, je v „God módu“. Nemusí hrát dobře, nemusí bluffovat. Jen se dívá a glosuje. A právě v tom je nejlepší.
Smích jako forma přežití
Joe Stapleton je komik – ale ne takový, který jde přes mrtvoly. V rozhovoru se vrací k tomu, jak se roky snažil najít hranici mezi tím, co je ještě vtipné, a co už může někoho zranit. Přiznává, že ne všechny vtipy v minulosti by dnes zopakoval. Ne proto, že by se změnil jen svět, ale proto, že se změnil on sám.
Být vtipný, ale nikdy ne krutý – to je jeho cíl. A když se mu někdo svěří, že při jeho vysílání pravidelně usíná, nebere to jako urážku. Právě naopak. „V tom chaosu dneška je to obrovský kompliment,“ říká.
Poker bez soutěživosti?
V jedné z nejzajímavějších pasáží podcastu se Joe přiznává k něčemu, co je ve světě pokeru téměř tabu: nemá v sobě soutěživého ducha. Nezajímá ho, kdo vyhraje. Nechce dominovat, tlačit na pilu. A když je v místnosti žena, kolem které se točí všichni muži, Joe si sedne stranou. Nehraje tuto hru. V pokeru ani v životě.
Jeho doménou jsou domácí cashky. 1€/2€, pivo, přátelé, vtipy. Ne solver, ICM a analýza bluff catchů. A možná právě v tom tkví kouzlo – Stapes miluje poker, když je to zábava. Ne když je to výkon.
A co dál?
Joe má za sebou i pokus o tvorbu mimo pokerového světa – komiks Trapped, ve kterém hlavní hrdina je... no, jak jinak než pokerový komentátor. V podstatě jde o fiktivní zpracování jeho vlastního příběhu, člověka, který měl pocit, že měl být „někým větším“, no nakonec pochopil, že to, co měl, bylo vlastně velmi mnoho.
A když se ho Olga zeptá, co by mohlo znovu probudit zájem o poker, odpověď nezní jako výzva ke studiu solverů. Joe mluví o pokerovém seriálu, který by udělal to, co Queen’s Gambit udělal pro šach. Chybí nám totiž příběh. Hrdinové. Napětí. Zábava.
Toto není rozhovor o tom, jak vyhrát další highroller. Je to rozhovor o tom, proč vůbec u stolu sedět. A možná vám ukáže, že poker nemusí být jen o EV a GTO, ale také o lidech, smíchu a příbězích, které si pamatujeme déle než samotné handy. Vychutnejte si celý podcast s Joe Stapletonem zde:
Další epizody Olga Poker Podcast
