Ike Haxton v GTO Lab podcastu: Přesné sizingy nejsou podstatné, skutečný náskok je v klidné mysli

Article cover

Na začátku rozhovoru Haxton popisuje svůj turnajový režim, který se za roky prakticky nezměnil. Vstává asi dvě hodiny před začátkem hry, bere kofein, ještě chvíli zdřímne, věnuje se meditaci a teprve potom usedne ke stolu. Snídani vynechává, během dne jí minimálně a hlavní jídlo má až po skončení hry. Ne že by to považoval za ideální pro každého, ale tento rytmus mu osobně umožňuje cítit se mentálně nejostřejší.

Meditace je součástí jeho života více než patnáct let a považuje ji za jeden z klíčových nástrojů, díky kterým dokáže zůstat klidný a méně impulzivní – nejen při pokerových rozhodnutích, ale i mimo stůl. Jak sám říká, představa, že by začal den bez meditace, ho dnes spíše zneklidňuje než uklidňuje.

Přesné sizingy jako falešná posedlost

Jedním z hlavních témat podcastu byla kritika toho, jak hráči pracují se solvery. Haxton tvrdí, že v prvních letech solverové éry byli lidé posedlí hledáním „správného“ bet sizingu v každé situaci. Podle něj jde ve většině případů o zcela marginální záležitost. Skutečné chyby vznikají až tehdy, když hráč dělá extrémní rozhodnutí, ale i ty jsou často menší, než si komunita myslí.

Podle Haxtona je proto mnohem důležitější pochopit, které části hry se opakují často a mají velký vliv na dlouhodobý výsledek – například běžné flopové situace ve single-raised potech – než strávit hodiny analýzou specifických river spotů, které se objeví jednou za několik tisíc her.

Zvědavost místo perfekcionismu

Haxton se považuje spíše za hráče poháněného zvědavostí než perfekcionismem. Přiznává, že mnoho hráčů reaguje na chyby tak, že se je snaží detailně rozebrat a zajistit, aby se už nikdy neopakovaly. To podle něj může fungovat, ale často vede k zbytečné bolesti a neefektivnímu studiu.

V high stakes turnajovém prostředí podle něj hraje velkou roli také reputace. Haxton otevřeně hovoří, že respekt ostatních hráčů a backerů je prakticky nutný, aby se člověk udržel ve velkých hrách. Právě proto jsou mnozí hráči extrémně citliví na to, jak jejich hra působí navenek.

Prohry bez emocí

Jednou z nejvýraznějších rysů Haxtonovy osobnosti je jeho schopnost snášet prohry. Podle jeho vlastních slov jde o kombinaci vrozené povahy a dlouhodobého vědomého tréninku. Ztráty ho dokáží zasáhnout, ale nesnaží se s nimi bojovat ani je potlačovat. Spíše si jich všímá, přijme je a nechá odejít. Meditace mu v tomto procesu výrazně pomáhá. Učí ho vnímat emoce jako dočasné stavy, které nemají důvod ovlivňovat další rozhodnutí. Haxton přiznává, že velkou roli hraje také to, že je v bodě kariéry, kde krátkodobé finanční výkyvy nemají zásadní vliv na jeho kvalitu života.

Zajímavou myšlenkou, která v rozhovoru zazněla, je propojení mezi radostí z výher a bolestí z proher. Haxton souhlasí s tím, že pokud chce hráč brát prohry snadněji, musí být ochoten méně se emocionálně upínat i na výhry. Extrémní oslavy úspěchů totiž nevyhnutelně vedou k stejně extrémním pádům ve špatných obdobích. Pro něj osobně je důležitější hodnotit den podle kvality rozhodnutí než podle výsledku.

Poker jako nekonečný proces

Na závěr Haxton zdůrazňuje, že navzdory desetiletím zkušeností nemá pocit, že by se blížil k hranici poznání. Zejména v turnajových situacích, ICM rozhodnutích a finálových stolech existuje podle něj obrovské množství nezodpovězených otázek. Právě tato nekonečná hloubka je důvodem, proč ho poker stále baví.

Jak sám říká, den, kdy by si sedl ke studiu a neměl co řešit, si zatím nedokáže ani představit. A právě tento postoj – klidný, zvědavý a odpoutaný od krátkodobých výsledků – je jedním z hlavních důvodů, proč se Ike Haxton drží na vrcholu tak dlouho.

 

Více z GTO Lab Podcast

 

Alex Kulev: Co musíš změnit v myšlení, abys zvládl přechod do high stakes

Leon Sturm: Jak myslet samostatně v high roller prostředí

Orpen Kisacikoglu: Solver dává rychlou odpověď, ale bere proces myšlení

Alex Ponakovs: Proč je samostatné myšlení důležitější než slepé následování solverů

Nick Petrangelo: V $100k turnajích už nejsou slabí hráči, o to více je třeba stále pracovat

Daniel Negreanu: Být dlouhá léta na pokerovém vrcholu je tvrdá dřina, ne náhoda

Fedor Holz: Kdysi jsem chtěl výhry, tituly a peníze. Dnes chci být šťastný

 

 

 

Zdroje – Podcast GTO Lab, Flickr, PokerNews