Historie WSOP: Rok 1975 – Triumf „Námořníka“, tajná dohoda a éra zlatých náramků

Vznik tradice zlatého náramku
 

Ačkoli první zlatý náramek v historii obdržel Johnny Moss po vítězství na Main Eventu v roce 1974, teprve ročník 1975 jej ustanovil jako trvalou a jedinou trofej pro vítěze všech akcí, čímž nahradil stříbrné poháry či talíře. Od tohoto momentu se náramek stal každému hráči „pokerovým svatým grálem“ a tradicí, která přetrvala dalších 50 let.

Organizátoři se v tomto roce rozhodli pro strategický krok. Snížili počet předběžných turnajů na čtyři a oproti předcházejícím letům klesly i buy-iny v side eventech. Cílem bylo, aby se hráči mohli plně soustředit na Main Event a pokusit se překonat předchozí rekordy v účasti.

Dominance veteránů i nové tváře
 

Hned první turnaj ukázal, že „stará garda“ ještě neřekla poslední slovo. Úřadující šampion Johnny Moss nenechal nikoho na pochybách o svých kvalitách a podujatí odstartoval stejně jako končil to předchozí. V prvním eventu 1.000$ Seven-Card Stud, nenašel přemožitele mezi 44 účastníky a odnesl si celých 44.000$. Bylo to jeho pátý zlatý náramek, čímž navýšil svou dominanci na čele pořadí vítězů.

Druhý turnaj ovládl Sam Angel. Vítěz Razzu měl jeden z nejzajímavějších životních příběhů. Do světa velkého pokeru se dostal díky tomu, že pracoval jako osobní řidič pro legendárního Nicka „The Greek“ Dandalose. Aby si vybudoval bankroll, prodával šperky a postupně se stal specialistou na Razz. Právě v této disciplíně získal oba své náramky, když ve stejném turnaji triumfoval i na WSOP 1973.

Ve třetím turnaji zazářil tehdy 34letý Billy Baxter, který se stal nejmladším vítězem náramku v dosavadní historii WSOP. Baxter byl gamblerem od čtrnácti let, kdy začínal jako kulečníkový hráč. Titul v roce 1975 byl první z jeho sedmi budoucích náramků. Baxter se proslavil nejen skvělými výsledky, ale i vyhraným soudním sporem proti daňovému úřadu (IRS), díky čemuž se pokerové výhry v USA začaly zdaňovat nižší sazbou. Dodnes mu za to mohou děkovat tisíce hráčů.

Posledním turnajem před Main Eventem byl 1.000$ NLH, který vyhrál Jay Heimowitz. Byl to vysloužilec z armády, který zanechal vojenskou službu po tom, co v soukromých hrách proti ostatním vojákům vyhrál přes 10.000$. Heimowitz nezůstal jen u jednoho titulu. Časem obohatil sbírku na šest náramků, které získal ve čtyřech různých desetiletích. Kromě něj to dokázaly jen tři další legendy Billy Baxter, Phil Hellmuth a Daniel Negreanu. 

Main Event s novými pravidly
 

Hlavní turnaj s buy-inem 10.000$ přilákal 21 hráčů, což znamenalo rekordní prizepool 210.000$ určený výhradně pro vítěze. V roce 1975 bylo zavedeno nové, později zrušené pravidlo: každý hrací den byl striktně omezen na osm hodin. Cílem bylo předejít vyčerpání hráčů, což však vedlo k tomu, že Main Event trval v té době rekordních pět dní.

K finálovému stolu si sedla šestice hráčů. O titul se neúspěšně pokoušel například Jesse Alto, který hrál celkově na sedmi finálových stolech Main Eventu a přesto nikdy nezískal ani jeden náramek či elegantní byznysmen Crandell Addington, který prohrál v heads-upu rok předtím s Johnnym Mossem.

Vítězem se stal Bryan „Sailor“ Roberts, člen legendární trojice texaských „road gamblers“, kterou tvořil spolu s Doylem Brunsonem a Amarillem Slimem. Svoji přezdívku získal díky službě v americkém námořnictvu během korejské války. Roberts byl znám svou vášní pro život, ženy, večírky a hru bridž. Mezi hráči byl oblíbený a například T. J. Cloutier na něj vzpomínal jako na mimořádně štědrého člověka, kterému v Las Vegas „každý něco dlužil“.

Rozhodující ruka a tajná dohoda přátel
 

Finálový heads-up se odehrál mezi Sailorem Robertsem a Bobem Hooksem, manažerem z Horseshoe a Robertsovým dobrým přítelem. Roberts vstupoval do duelu s masivním vedením 3:1 v žetonech.

V rozhodující ruce se hráči dostali do all-inu už na flopu 7 h 6 c 2 c. Sailor Roberts byl krok od titulu, když držel J s J h a Bob Hooks J c 9 c. Turn 9 s a river T h potvrdily vítězství Robertsových jacků. Hooks sportovně uznal porážku a prohlásil: „Milejší chlap vyhrát nemohl“.

Co však tehdy nevěděl ani sám Benny Binion, byla tajná dohoda mezi finalisty. Roberts a Hooks se předem dohodli, že si výhru rozdělí napůl. Hlavním důvodem byl strach z daňového úřadu (IRS), jehož se obávali všichni profesionální hráči. Sailor i Hooks si uvědomovali, že výhra 210.000$ pro jednoho člověka by zaručeně přitáhla nechtěnou pozornost.

Oficiální zdroje však dnes ukazují, že si Sailor Roberts za vítězství odnesl celou sumu 210.000$, což byla v té době nejvyšší výhra v historii WSOP. Ačkoli byl považován za jednoho z nejlepších hráčů své doby, toto vítězství bylo jeho posledním velkým triumfem na WSOP. Roberts zemřel v roce 1995 na následky hepatitidy a cirhózy jater a v roce 2012 byl posmrtně uveden do Poker Hall of Fame.

Více z historie WSOP

Historie WSOP: Rok 1974 – Návrat Johnnyho Mosse na trůn a zrod ikonických náramků

Historie WSOP: Rok 1973 – Triumf Puggyho Pearsona a nástup televizní éry

Historie WSOP: 1972 – Kontroverzní vítězství Amarillo Slima

Historie WSOP: 1971 – První freezeout turnaje

Historie WSOP: Rok 1970 - První světový šampion zvolený hlasováním

Zdroje: Wikipedia, WSOP, The Hendon Mob, NolanDalla, PokerListings