„Největší chybou je myslet si, že už to máš pochopené,“ říká Katchalov hned na úvod svého působení v Chasing Poker Greatness. Právě přehnaná jistota ho podle vlastních slov dostala do nejtěžšího období kariéry. Když se v roce 2011 stal hráčem číslo jedna na světě, přišlo přesvědčení, že už není třeba na sebe vyvíjet tlak a snažit se zlepšovat. Poker ale takové uvolnění trestá rychleji než cokoliv jiného.
Kdy je třeba odchýlit se od ideálu
Jeho pohled na vývoj hry je nekompromisní. Solverová éra sice zlepšila technickou úroveň hráčů, ale zároveň vytvořila nebezpečnou iluzi, že existuje „správný způsob“ jak hrát poker. Podle Katchalova je to pravý opak reality. Skutečný edge vzniká teprve v okamžiku, kdy hráč pochopí, kdy se má odchýlit od ideálu.
„Pokud všichni rozumějí tomu, co děláš, nemáš výhodu,“ tvrdí. Proto vždy obdivoval hráče, kteří se nebáli vypadat „hloupě“ – Gus Hansen, Vanessa Selbst, Dan „Jungleman“ Cates nebo Tom Dwan. Lidi, kteří byli ochotni riskovat svou reputaci výměnou za dlouhodobý zisk. Ne proto, že by nechápali hru, ale právě proto, že ji chápali příliš dobře.
Přesun od pokeru dál
Po odchodu z profesionálního pokeru se Katchalov vrhl do podnikání a e-sportů. Až tam si naplno uvědomil, jak podobné jsou tyto světy. Neustálá nejistota, nepředvídatelné problémy, potřeba rychlé adaptace. „Není důležité, jak dobře plánuješ. Rozhoduje, jak zvládneš věci, které se plánovat nedají.“
Dnes se do pokeru vrací s jiným cílem. Nechce znovu dominovat high rollerům. Chce, aby hra přežila. Upozorňuje na nebezpečně rostoucí rozdíl mezi profesionály a rekreačními hráči, který ničí ekosystém. Podle něj poker potřebuje více zábavy, více variability a více emocí – méně sterilní dokonalosti. „Pokud rekreační hráč nemá šanci vyhrát, nepřijde zpátky,“ říká otevřeně. Právě proto ho fascinují formáty jako bomb pots, side bety nebo experimentální herní mechaniky, které narušují řešitelnost hry. Nejsou tu proto, aby pomáhaly profíkům, ale aby do hry vrátily napětí a nečitelnost.
Katchalov nevěří v návrat starých časů, ale věří v evoluci. Poker podle něj musí znovu najít rovnováhu mezi zručností a chaosem, mezi výpočtem a lidskostí. A pokud se mu to nepodaří, přežije jen jako hra pro úzký kruh elitních hráčů. „Poker má být souboj myslí, ne soutěž softwarů,“ uzavírá. A právě v tomto postoji se skrývá jeho skutečný odkaz – ne v titulech, ale v pochopení toho, proč tato hra funguje. A kdy fungovat přestane.
Více z Chasing Poker Greatness
David Singleton: Havárie ho posadila na invalidní vozík, poker mu dal druhou šanci
Justin Saliba - Proč někdy musíte zahodit krále, abyste vyhráli hru
Dr. Lara Eisenberg – Jak se z lékařky stala šampionka WSOP
Stephen Baker: Většina hráčů ví, co má udělat – ale neudělají to
Jared Alderman: Mindset, který mění způsob, jakým vyhráváš v pokeru
Zdroje – Podcast Chasing Poker Greatness, Flickr/PSLive, FB/Katchalov
