Daniel Negreanu patří k nejikoničtějším osobnostem, jaké kdy poker měl. V otevřeném rozhovoru pro GTOLab Podcast rozebírá přechod mezi dvěma érami pokeru, svou proměnu od „tight tutovkáře“ až k analytické hře, ale i to, co ho naučil souboj s Dougem Polkem. Epizoda je nabitá upřímností, sebeironií a pohledy, které u hráče jeho kalibru jen tak neuslyšíte.
Jak se z Kid Pokera stal DNegs
Negreanu se na úvod rozhovoru vrátil ke svým začátkům – k době, kdy se celá jeho strategie točila kolem jednoduchého pravidla „zbytečně nebluffovat a hlavně všechno neprohrát“. Jak s úsměvem přiznává, v roce 2004, kdy „vyhrál všechno, co šlo“, předvedl za celý rok jediný bluff.
V rozhovoru vypráví i o tom, jak postupně přestalo fungovat to, co fungovalo roky. Soupeři mu přestali platit jeho value bety, hra se změnila a on pochopil, že musí změnit i sám sebe. V klíčové vzpomínce mluví o momentu, kdy ho na Poker Masters „totálně převálcoval“ Stephan Sontheimer, který během hry používal pojmy, kterým Daniel nerozuměl. Právě tehdy si uvědomil, že pokud chce držet krok s elitou, musí přijmout nové nástroje, solvery a především pokoru.
AI, fitness, spánek a životní rovnováha
V současnosti se Negreanu pohybuje na křižovatce staré školy, moderních solverových přístupů a extrémně zkušených současných high stakes hráčů. Mluví o tom, jak studuje materiály Nicka Petrangela či Darrena Eliase, sleduje streamy a i po třech dekádách hledá nové myšlenky. Hovoří o tom, jak se mění jeho definice úspěchu: nejde o počet náramků či o Hall of Fame, ale o schopnost rok co rok konkurovat elitním hráčům, překonávat downswingy a nebát se momentu, kdy je třeba „zmáčknout spoušť“.
Rozhovor zachází také daleko za pokerové stoly. Negreanu otevřeně mluví o své fascinaci i obavách z AI – od Neuralinku až po to, jak algoritmy s vlastní agendou dokážou ohýbat veřejnou debatu. Popisuje také svůj pohled na život během WSOP: sedm týdnů chaosu, málo spánku, hodně mentální zátěže. Přiznává, že právě spánek je pro něj absolutní prioritou, zatímco během série omezuje trénink a soustředí se na regeneraci. Fitness vnímá jako nezbytnou přípravu před sérií, ne jako doplněk během ní.
V jedné z nejupřímnějších pasáží mluví o boji s vlastním egem: „Nikdy nechci být ten starý chlápek, který hundrá na mladé. Musím se měnit s hrou, ne bojovat proti ní.“ Stejně otevřeně popisuje, jak zvláštní bylo učit se „bluffovat odznova“ po letech konzervativní hry: „Začáteční bluffovací spoty bolely. Neprohrával jsem peníze – prohrával jsem identitu, na kterou jsem byl zvyklý.“
Na závěr rozhovoru se pozornost přesouvá k budoucnosti. Negreanu přiznává, že chce žít více v rovnováze – méně FOMO a více kvality. Mluví o tom, že by mu Daniel před 10 lety doporučil „neztrácet čas honěním každého eventu“ a moderní Daniel se snaží tuto lekci konečně přijmout. Zároveň však dodává, že se nikdy nepřestane učit, a že právě schopnost adaptovat se je důvod, proč po třiceti letech stále hraje high stakes a stále vyhrává. Jeho hlavní myšlenka je jasná: dlouhověkost v pokru není dar, ale řemeslo.
Více z GTO Lab Podcast
Fedor Holz v GTO Lab podcastu: Kdysi jsem chtěl výhry, tituly a peníze. Dnes chci být šťastný
Zdroje – Podcast GTO Lab, PGT, Poker Listings
