Od Facebooku až po televizní cash games
Chamath Palihapitiya je jméno, které se v byznysu skloňuje při venture kapitálu a velkých technologických příbězích, ale v pokeru se z něj pravidelně stává „jeden z nás“ – hráč, který se rád účastní hry, kde se ego nepočítá a každé rozhodnutí má svou cenu. Kanaďan narozený na Srí Lance se kariérně prosadil v USA, kde postupně pracoval ve Winampu a později ve Facebooku, kde patřil k lidem zodpovědným za růst firmy, ještě předtím než se v roce 2011 vydal vlastní cestou.
Po odchodu z Facebooku založil investiční firmu Social Capital a stal se výraznou postavou světa financí. A právě poker mu sedí stejně přirozeně jako jednací místnosti: vnímá ho jako trénink na „reálný život“, kde se mísí matematika, psychologie a schopnost snést varianci bez výmluv.
Palihapitiya se objevil i před kamerami v high stakes formátech na PokerGO – například v Poker After Dark nebo v High Stakes Poker, kde se hrály blinds 400$/800$ a tlak byl cítit v každém potu. Je o něm známo, že patří mezi lidi, kteří si umí najít cestu i do těch nejdražších cash. Nejvíce ho však pokeroví fanoušci registrují tehdy, když se objeví na World Series of Poker, jako například v roce 2023, kdy se zúčastnil 100.000$ High Rolleru.
Leak, který nevidíš v trackeru
I Chamath si v životě prošel etapou, která působí jako paradox: ve 34 letech se stal self-made miliardářem, ale navzdory tomu zažil deprese. Ne proto, že by mu něco chybělo, ale protože se díval na lidi, kteří to dokázali před ním, a v hlavě si z toho vytvořil žebříček vlastní hodnoty.
Pokeroví hráči tento mechanismus znají. Někdy vyhráváte, ale cítíte se hůř než v období, kdy jste prohrávali. Stačí jedna věc: někdo jiný má lepší graf, lepší snímek obrazovky, větší úspěch. A najednou se váš vlastní život změní na cizí ligu. Chamath to pojmenoval věcně: "Peníze a štěstí nejsou přímo propojené. To, co vás dokáže rozbít, je spíše představa, že nikdy není dost“.
Jak vidí paralelu mezi pokerem a investováním? Sám se k tomu vyjadřuje větou, která by měla být povinně vyvěšená v každé poker room i v každé kanceláři: „Byl můj proces správný?“ To je právě otázka, která hráče zbaví výmluv. Protože variace je pohodlný příběh, stejný jako „měl jsem prostě smůlu“. Někdy je to sice pravda, ale někdy je to jen maska nad tím, že jsme udělali něco špatně, jen se nám nechce přiznat proč.
Proces je tvrdý, protože je osobní. Nutí vás podívat se na vlastní rozhodnutí, vlastní emoce, vlastní disciplínu. Výsledek může být špatný, ale proces je jediná věc, kterou můžete reálně ovlivnit.
Edge není talent - edge je rozdíl v chybách
Když Chamath porovnává poker a život, používá jednoduchou rovnici: „Tvoje chyby minus moje chyby.“ Není to romantické, ani přikrášlené, ale je to přesné. V každé hře s nejistotou je výhoda často jen v tom, že děláte méně chyb než váš soupeř. Nebo je děláte menší, nebo je děláte v levnějších momentech. Toto je také nepříjemná zpráva pro ego. Protože ego chce věřit, že vyhráváme proto, že jsme „lepší“ - ne proto, že jsme měli štěstí.
Důležitá věc, pokud chcete kontrolovat vlastní chyby, musíte je nejprve dělat. Chamath se vrací k myšlence, že společnost učí lidi bát se chybovat, a tím je tlačí do konzervativnosti. V pokeru to vidíte denně: hráč se bojí prohrát a začne hrát tak, aby se nemusel cítit hloupě. Jenže právě tehdy přichází o edge.
Co jsme ztratili, když jsme ztratili komunitu
Když přijde řeč na štěstí, Chamath překvapivě nemluví o výkonech. Mluví o strukturách, které kdysi lidem dávaly pocit sounáležitosti. Paralelu ukazuje zejména v náboženství, které dávalo možnost lidem zapadnout, dnes již to tak výrazně neplatí.
Náboženské zvyky se postupně rozpadly a sociální sítě to ještě urychlily. Výsledkem je svět, kde se každý porovnává, každý se cítí podhodnocený, a každý má důvod cítit se tak „že mu stále něco chybí“. A právě zde se kruh uzavírá zpět k pokeru: porovnávání není osobní chyba jednoho hráče. Je to zlozvyk doby a poker ho jen dělá viditelným.
Pokud si od Chamatha má pokerové publikum odnést jednu věc, tak tuto: „Přestaňte si dokazovat hodnotu přes cizí tabulky. Porovnávání je leak, který vám vysaje energii, disciplínu i radost z procesu. A pak začnete dělat přesně ty chyby, které vás stojí nejvíce.“
Smysl této epizody není říci, že poker vás „zachrání“. Spíše to, že poker vám ukáže, kde sami sebe klamete. A pokud máte štěstí, ukáže vám i druhou věc: že nejlepší obrana proti porovnávání je komunita, v níž je upřímnost. A proces, ke kterému se můžete vrátit i tehdy, když výsledek byl špatný.
Více z Beyond Poker:
Beyond Poker: Fedor Holz – Když hra přeroste až do filozofie
Beyond Poker: Richard Branson – Od hudby, přes vesmírné lety až po poker na moři
Beyond Poker: Michael Phelps – Když olympijský šampion objeví hru mysli
Beyond poker: Guy Laliberté a jeho velká hra – od pouličního umění až po Cirque du Soleil
Beyond Poker: Bill Perkins – žít na plné obrátky a hrát vysoko
Beyond Poker: Andrew Lichtenberger – Vědomý hráč v nevědomé hře
Beyond Poker: Příběh Dana Smitha – jak se šampion změnil na zachránce
Beyond Poker: Od high stakes ke skutečnému dopadu – Igor Kurganov a jeho mise zachraňovat životy
Beyond Poker: Liv Boeree – od úspěchů na WSOP až po varování před AI
Zdroje – PGT, PokerNews, YouTube, HendonMob
